Kurzy a školení - nabídka kurzů a školení - detail kurzu

Přestupkové řízení pohledem judikatury

• Od roku 2015 vykonává funkci právníka v Radě pro veřejný dohled nad auditem - zahraničně právní oddělení.
• Působí jako lektor ve Svazu měst a obcí a v Institutu pro veřejnou správu Praha.
• Je zkušebním komisařem MV ČR pro oblast přestupkového práva a veřejné správy.
• V letech 2012 - 2015 vykonával funkci tajemníka kárné komise v Komoře auditorů ČR.

Cílem tohoto vzdělávacího programu je poskytnout cílové skupině úředníků aktuální informace o soudní judikatuře související s přestupkovým právem. Kurz je tak vhodným komplementem k obecnému výkladu přestupkového zákona, zaměřuje se nicméně výlučně na rozhodovací soudní praxi a její dopady do roviny aplikace i interpretace zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, potažmo správního řádu tam, kde dochází k jeho subsidiární aplikaci. Po absolvování kurzu budou úředníci seznámeni s aktuální judikaturou související s jednotlivými body uvedenými v osnově kurzu. To by mělo významně napomoci tomu, aby procesní problémy související s přestupkovým řízením byli schopni řešit správným způsobem, který obstojí při odvolacím i navazujícím soudním přezkumu.   

1. Základní zásady přestupkového řízení, pojem přestupek

• Účastníkům bude osvětlen judikatorní přístup k zásadě legality, zásadě oficiality, zásadě vyhledávací, zásadě materiální pravdy (absence důvodných pochybností – NSS sp. zn. 9 As 100/2014), zásadě legitimního očekávání a individualizace sankce, zásadě ultima ratio, zásadě nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege, zásada in dubio mitius a konečně zásadě presumpce neviny.
• Komentovány budou rovněž shodné znaky přestupkového sankcionování s trestním postihem a vazba na čl. 6 Úmluvy (Engelova kritéria a pojem trestního obvinění, NSS sp. zn. 8 As 17/2007, NSS sp. zn. 6 A 126/2002, NSS sp. zn. 6 A 126/2002). Bude zdůrazněn význam základních zásad v rovině interpretační a aplikační tak, aby účastníci pochopili jejich význam pro praktickou aplikaci práva. Výklad k pojmu přestupku bude zaměřen především na vysvětlení materiálně-formálního pojetí, tj. odpovědnosti vázané kumulativně na naplnění znaků skutkové podstaty uvedených v zákoně a zároveň na společenskou škodlivost takového protiprávního jednání (NSS sp. zn. 5 As 104/2008).

2. Úkony před zahájením řízení (oznámení a záznam, jejich využitelnost při dokazování)

• Účastníci budou seznámeni s vyvíjejícím se pohledem judikatury na oznámení a záznamy předkládané policií nebo jinými orgány veřejné moci a jejich významu pro postup správního orgánu věcně příslušného k rozhodování o přestupku. Komentován bude rovněž institut podání vysvětlení podle § 137 správního řádu a omezení jeho využitelnosti s ohledem na zásadu zákazu zneužití pravomoci (NSS sp. zn. 1 As 32/2008).
• Jedná se o důležité, v judikatuře hojně reflektované téma, které od původních striktních závěrů (NSS sp. zn. 1 As 96/2008) dospělo k podstatně racionálnějšímu výkladu zvláště v případech, kdy jsou oznámení a záznamy doplněny o další podklady relevantně vypovídající o proběhlém skutkovém ději (v takovém případě mohou být za splnění dalších podmínek i jediným podkladem pro rozhodnutí o meritu věci – NSS sp. zn. 8 As 152/2014, NSS sp. zn. 10 As 25/2014). Zmíněn bude též judikatorní výklad k § 42 správního řádu (podání podnětu), zejména pak v rovině neexistence subjektivního nároku na zahájení správního (přestupkového) řízení (NSS sp. zn. 4 As 117/2017, NSS sp. zn. 2 As 285/2016, ÚS sp. zn. II. ÚS 586/02).

3. Zahájení přestupkového řízení, vymezení skutku a jeho právní kvalifikace

• Účastníci budou seznámeni s požadavky judikatury na vymezení předmětu řízení (skutku) v oznámení o zahájení řízení, komentován bude procesní institut totožnosti skutku a jeho vazba na zachování skutku uvedeného v oznámení o zahájení na straně jedné a v rozhodnutí na straně druhé, které již reflektuje upřesnění skutku vyplývající z provedeného dokazování (např. NSS sp. zn. 6 As 266/2014, NSS sp. zn. 1 As 237/2015, NSS 2 Afs 91/2009, ÚS sp. zn. II. ÚS 143/02). K této problematice bude využito rovněž poznatků trestněprávní teorie a soudní praxe. Zmíněna bude rovněž přípustná změna právní kvalifikaci a povinnost uvědomit o tomto kroku účastníky řízení tak, aby nebylo nepřípustně zasaženo do jejich práva na obhajobu.

4. Právo na obhajobu v průběhu řízení (právo být slyšen, právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, právo zvolit si obhájce, právo účastnit se procesních úonů v průběhu řízení aj.)

• V této části bude pozornost věnována jednotlivým komponentám souvisejícím s právem na obhajobu a pohledem judikatury (seznámení obviněného se skutkem, který je mu kladen za vinu; dodatečné doložení plné moci zástupcem a vliv na již učiněné procesní úkony – MS Praha, sp. zn. 6 Ca 157/2004; rozdíl mezi účastí na ústním jednání a výslechem – NSS sp. zn. 6 As 159/2015; konání ústního jednání v nepřítomnosti obviněného, řádná a včasná omluva – NSS sp. zn. 6 As 151/2016, NSS sp. zn. 8 As 53/2013, NSS sp. zn. 6 As 25/2013; vyjádření k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu – NSS sp. zn. 7 A 112/2002; vyrozumění o procesních úkonech konaných mimo ústní jednání – NSS sp. zn. 1 As 29/2008; doručování zástupci a obviněnému, má-li něco osobně vykonat aj. – NSS sp. zn. 3 As 53/2004). Opomenuta nezůstanou ani pravidla související s právem nahlížet do spisu, včetně rozdílů před (podnětový spis) a po zahájení správního řízení (NSS sp. zn. 8 As 80/2010).

5. Pravidla dokazování, zásada vyhledávací a zásada nemo tenetur se ipsum accusare.

• Bude reflektován pohled judikatury na volbu procesní taktiky obviněným, jeho právo nevypovídat a kdykoliv měnit předkládané verze skutkové reality, případně v řízení mlčet a nespolupracovat se správním orgánem stran dokazování skutku (NSS sp. zn. 7 As 102/2010, NSS sp. zn. 1 As 204/2015, NSS sp. zn. 2 As 217/2015). Účastníci budou upozorněni na povinnost správního orgánu prokázat skutek pro který se vede řízení na základě vlastní aktivity z úřední povinnosti (shromáždění podkladů v rozsahu odpovídajícím povinnosti vycházet ze zásady materiální pravdy).
• Budou zmíněny judikatorní závěry ke snadno a obtížně dokazatelným přestupkům (NSS sp. zn. 2 As 16/2016) a vliv tohoto hodnocení na rozsah dokazování.
• Komentována bude i použitelnost důkazů získaných v trestním řízení (NSS sp. zn. 1 As 168/2014).

6. Provádění důkazních prostředků a jejich hodnocení

• Účastníci budou seznámeni s judikaturou k jednotlivým důkazním prostředkům s důrazem na hodnocení důkazů (mj. věrohodnost výpovědi policisty – NSS sp. zn. 2 As 16/2016, NSS sp. zn. 10 As 108/2014, NSS sp. zn. 6 As 22/2013), řešení kolize více znaleckých posudků), prostor bude věnován pravidlům provádění výslechu právnické osoby (jejího statutárního orgánu – NSS sp. zn. 1 Afs 58/2009) a zákazu výslechu téže osoby jako svědka, opomenuta nezůstane problematika nezákonně získaných důkazů a jejich vlivu na výsledek řízení (hlavní vs. vedlejší důkaz). Zmíněna budou rovněž pravidla související s (ne)provedením důkazních prostředků navržených účastníkem řízení a povinností ozřejmit konkrétní důvody nepřipuštění důkazního prostředku v odůvodnění rozhodnutí (NSS sp. zn. 1 As 44/2009, NSS sp. zn. 4 As 2/2005).

7. Rozhodnutí o přestupku

• Účastníci budou seznámeni s relevantními požadavky na meritorní rozhodnutí v přestupkových věcech, a to zejména s ohledem na (i) řádné vymezení skutku ve výrokové části tak, aby nemohl být zaměněn s jiným (NSS sp. zn. 9 As 291/2014, NSS sp. zn. 9 As 131/2016, NSS sp. zn. 9 As 80/2014) a (ii) odůvodnění, v němž budou vypořádány všechny námitky vznesené obviněným v průběhu řízení a přezkoumatelně formulovány úvahy stran hodnocení důkazů (NSS sp. zn. 6 As 153/2014, NSS sp. zn. 4 Azs 55/2003). Zmíněna budou také pravidla sankční politika zejména ve vztahu k předcházení ukládání tzv. likvidačních pokut (NSS sp. zn. 5 As 3/2010, ÚS sp. zn. Pl. ÚS 3/02).

8. Odvolací řízení a výjimka ze zásady koncentrace dle § 82 odst. 4 správního řádu

• Poslední část bude věnována specifikům odvolacího řízení v přestupkových věcech, zejména pak významu konstatování, že řízení na obou stupních tvoří jeden celek (KS Brno, sp. zn. 62 Ca 20/2006), neuplatnění zásady koncentrace řízení a důvodům tohoto přístupu (NSS sp. zn. 1 As 96/2008, NSS sp. zn. 1 As 136/2012), možnostem řešení tzv. blanketních odvolání (KS Hradec Králové, sp. zn. 54 Ca 1/2008), a konečně též zákazu změnit v odvolacím řízení postavení odvolatele (obviněného) k horšímu (tzv. reformace in peius) oproti tomu, jak bylo rozhodnuto na prvním stupni (NSS sp. zn. 3 As 92/2014, NSS sp. zn. 6 As 80/2013).